A neuveď nás v pokušení …

Možná jste mnozí z vás zaznamenali informaci v médiích (např. zde) týkající se změny překladu Modlitby Páně, často (i když dle nás nevhodně) označované jako „Otčenáš“. 

Jedná se o modlitbu, kterou Ježíš doporučuje svým učedníkům: 

Vy se modlete takto:

Otče náš, jenž jsi v nebesích,
buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království.
Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Náš denní chléb dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
(Evangelium podle Matouše 6:9-13 v ekumenickém překladu)

Mimochodem zajímavé je, že později byl k verši přidán tento dodatek v podobě požehnání (zdroj: Craig S. Keener: IVP komentář k dobovému pozadí Bible)

, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. (Mat 6:13 podle Českého studijního překladu)

Např. v ekumenickém překlad nebo v překladu pro 21. století tuto část nenaleznete.

Jak čteme v Evangeliu podle Lukáše, tak sami učedníci požádali o Ježíše o to, aby je naučil se modlit: 

Jednou se Ježíš modlil na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: “Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.” (Luk 11:1)

Tématem modlitby jsme se dnes zabývali na našem dnešním společném setkání a dostali se i k té části, která se stala problematickou pro Katolickou církev: „A nevydej nás v pokušení„. Podle papeže Františka se má nově říkat „nedopusť, ať podlehneme pokušení“. Zmíněný Keener se ve svém komentáři domnívá, že text znamená „Až přijde pokušení, nevydej nás hříchu.“ (v kontextu „Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“ (Mat 26:41)

Pokud se ptáte na důvody, proč tento verš vytváří problémy, tak jedná se o viditelný rozpor s těmito verši:

Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. (List Jakubův 1:2)

Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: „Jsem pokoušen od Boha.“ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.  (List Jakubův 1:13)

Možná je ale ten rozpor jen zdánlivý :). Zkusme se podívat na pohled na jednoho z účastníků našeho setkání, se kterým v podstatě všichni souzněli. 

Je potřeba si uvědomit, kdy tuto „vzorovou“ modlitbu Ježíš pronáší. Jedná se o dobu svého působení tady na Zemi před svým ukřižováním a zmrtvýchvstání, tedy v době, kdy ještě nebylo dílo dokonáno a kdy nebylo Jeho smrtí zaplaceno za náš hřích. 

Zkuste si text této modlitby přečíst znovu: 

Otče náš, jenž jsi v nebesích,
buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království.
Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Náš denní chléb dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
(Evangelium podle Matouše 6:9-13 v ekumenickém překladu)

Když mluví o naplnění Otcově vůle, není to spíše výzva Ježíše k tomu, aby bylo dokonáno Jeho dílo? Nemyslí tím právě své ukřižování, před kterým se v Getsemane modlí takto “Můj Otče, není-li možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.”?

Prosba, aby přišlo Boží království, se týká prvního nebo druhého příchodu Pána Ježíše?

Proč bychom se měli modlit za odpuštění vin, když už nám byly přijetím Ježíše jako Spasitele hříchy mocí Jeho krve odpuštěny? Má jít snad o hříchy nám skryté či nové, prozatím nevyznané?

Asi každý znovuzrozený křesťan si dobře uvědomuje nebezpečí toho, když se nějaká modlitba stane „mantrou“, kterou člověk bezmyšlenkovitě opakuje. Právě u této modlitby je toto nebezpečí vysoké. Bible nás před tím varuje:

Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova. jako pohané, (Evangelium podle Matouše 6:7)

Modlitba je mocná až nebezpečná zbraň, a proto bychom měli být opatrní, jak se modlíme. 

Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti. 
(Jan 4:24 podle Kralického překladu 1613)

Věříme, že modlitba má být v prvé řadě vycházet z našeho (oživeného) ducha a v souladu s Písmem.

Když jste se při modlitbě nechali vést Duchem svatým, modlili jste se někdy uvedenou Modlitbu Páně? Když jsme si tuto otázku na setkání společně položili, nikdo z nás si nevybavil, že by užil této modlitby. Pokud jsme se někdy takto modlili, pak to bylo jen na nějakém církevním shromáždění na základě výzvy.

Možná je to až příliš revoluční, ale položme si tuto otázku: Je obsah Modlitby Páně stále aktuální i v současné novozákonní době? Nebyla určena spíše Ježíšovým učedníkům v době, kdy byly pronesena?
Hledejme odpovědi na modlitbách na kolenou u nohou Pána Ježíše. Jen u něho je veškerá moudrost.

Vít Pechanec
autor není teolog, ale věří, že je teofil 🙂