Duch, duše a tělo

„Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista“, (1Te 5,23).

Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Potřebujeme se v sobě vyznat, znát svoji duši a její potřeby, rozumět svému tělo a pečovat i o svého znovuzrozeného ducha.

Jsou propojené a když není dobře jedné z těchto částí, manifestuje je problém nejdříve na ní, když ho neslyšíme, manifestuje se na jiné úrovni. Je například prokázaná souvislost mezi kvalitou jídla, která ovlivní mikroflóru našeho tlustého střeva a depresemi. Mnozí z nás asi zažili psychosomatickou souvislost mezi duší a tělem, když jsme prožívali nějaké duševní trápení a oslabilo to i imunitu našeho těla. Např. rakovina má silnou souvislost s duševním prožíváním. Máme k tomu i mnoho slovních obratů – mám ho plné zuby, leží mi v žaludku, leze mi to krkem apod. Nebo známe situaci, kdy se hodně vyčerpáme, vysílíme svoji duši a jakmile tlak pomine a už si můžeme dovolit odpočinek, tak onemocní tělo.

Zažíváme i to, že vlivem duchovního útlaku onemocní naše tělo a je nutné takovou nemoc vybojovat modlitbou a půstem. Do této kategorie patří i různá prokletí a zlořečení, která jsou vůči nám v duchovním světě vyslaná. Fyzická nemoc může být také důsledkem hříchu, často právě onemocní ta část, která hřeší.

Např. Paní s pálením jazyka.

Při znovuzrození obživne náš Duch, ale naše tělo a duše zůstávají jako naše stará přirozenost, která má své návyky, svá zranění, své strategie.

On musí růst, já však se menšit. (Jan 3:30)

Cílem je, aby z nás byli čím dál méně tělesní křesťané a čím dál více duchovní křesťané, kteří už nejsou vláčeni tělesnými ani duševními zákonitostmi. Duch má kralovat nad tělem. Z křesťanského pohledu má největší smysl sytit Ducha, aby byl silný a pevný a ostatní dvě součásti se mu pak poddají. Ve světě kolem nás spíš vidíme kult těla a zdravé výživy, což má vést ke kvalitnímu životu, ale úsilí vynaložené v tomto směru nepřináší očekávané výsledky.

Protože jsou to propojené entity, je dobré pečovat o každou z nich:

TĚLO

Z Písma víme, že je naší povinností se dobře starat o své tělo:

Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! (1K 6,19)

Aby naše tělo nezahynulo, potřebuje kvalitní stravu, pohyb, čerstvý vzduch, odpočinek. Směry, které se dříve v křesťanství objevovaly a vedly k asketismu, fyzickému trápení těla, zanedbávání péče o ně, tak už jsou překonané.

DUŠE

Duše je tvořená naší myslí (rozumem), vůlí a emocemi (city) a na každé této oblasti můžeme prožívat svoje bitvy. 

Máme do naší mysli přijímat dobré podněty, a pak se jimi zabývat – tím postupně získáváme Kristovo myšlení, cítění, rozhodování.

Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. (F 4,8)

Záleží na tom, co do naší mysli pouštíme, jaké knihy čteme, na jaké filmy se díváme, s jakými lidmi a o čem mluvíme.

Čím srdce přetéká, to ústa mluví. (Matouš 12:34)

Do oblasti péče o duši patří péče o vztahy – budování blízkosti, odpouštění, projevování podpory, povzbuzování, zájem o ostatní, přátelství, dobrá rodina, otevřená komunikace.

DUCH

A jaká je naše duchovní strava?

On však odpověděl: „Je psáno: ,Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.’„ (Mt 4,4)

Tímto výrokem Ježíš vzdoroval Satanovu pokoušení na poušti. Zmiňuje v něm první druh naší duchovní potravy – „slovo vycházející z Božích úst“. Tedy ne „literu“ (která zabíjí), ale slovo obživené Božím duchem aktuálně pronesené přímo pro nás, do naší situace (které dává život).

Potřebujeme v pokoře a poslušnosti očekávat na Boha a On pak k nám bude promlouvat, ať již při četbě Písma, na modlitbách nebo během našeho obyčejného pracovního dne.

A co je druhou složkou naší stravy?

Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ (J 4,34)

Nestačí slyšet Boží hlas, je potřeba jej také poslechnout. Z těchto zkušeností, kdy reagujeme na Boží slovo tím, že ve víře vstoupíme do toho, kam nás volá, roste naše víra a sílí náš duch.

SRDCE

Bible často hovoří o srdci:

Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. (Přísloví 4:23)

Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď! (Žalm 139:23 – 24)

Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. (Matouš 5:8)

V těchto a mnoha dalších verších vidíme, že srdce je podstatou člověka, je to jeho nehmotná část. Často je to obdobné vyjádření pro duši a ducha. Vidíme, že péče o tuto naši nehmotnou složku by měla být naší prioritou, protože je otázkou života a smrti. Věčné smrti.

Obsáhlou definici srdce nalezneme např. v Novotného biblickém slovníku zde.

Spolu s touto promluvou je spojeno toto schéma a související svědectví o tom, jak Duch svatý pracuje.

Schema ducha, duše, těla a srdce

Schema ducha, duše, těla a srdce

Ze schematu je patrné několik skutečností: 

  • Duch, duše a tělo se vzájemně ovlivňují (duchovní problém má vliv na naši duši i tělo, duševní problém má vliv na ducha i tělo, zdravotní problém ovlivní náš duševní a někdy i duchovní stav).
  • Člověk je primárně duchovní bytostí, která od Boha dostala pomíjivé tělo.
  • Vidíme zde rozhraní duše a ducha, o kterém se mluví v Židům 4:12.
  • Srdce je označení nehmotné oblasti zahrnující našeho ducha a část duše a jeho hranice se rozšiřují s tím, jak stále větší část duše se dostává pod vládu ducha.

Vlasta Pechancová, Křesťanské centrum Svitavy