Křesťanské centrum

Název dnešního kázání asi nikomu z vás moc neříká.  Je to úryvek z písně My proti nám kapely Orlík z roku 1990, to mnozí z vás ještě nebyli ani na světě. Já jsem musela tuto kontroverzní kapelu nedobrovolně poslouchat z přenosného kazeťáku svého staršího bratra, protože před ní v našem domě nebylo úniku. Nicméně když jsem přemýšlela o dnešním tématu, tak se mi tento úryvek písně o husitech a Janu Husovi vybavil a věřím, že je výstižný i pro naše dnešní téma. 

My se totiž dnes budeme zabývat tím, jak je to s drtivou většinou našich neúspěchů a co stojí za mnohými těžkostmi v našem životě.

Pojďme se teď přenést do Starého zákona, konkrétně do období, kdy Izrael vyšel z Egypta a dobývá úspěšně první území. Moábský král Bálak a jeho lid dostanou strach, že s nimi budou Izraelci bojovat a že je porazí stejně jako jiné národy před nimi. Bálaka tedy napadne, že povolá zaklínače Bileáma, aby izraelský národ proklel a zajistil tak vítězství Moábců. Bileám byl v širokém okolí známý svou mocí a tím, že dokázal přivolávat přízeň i zatracení. Když k němu dorazí moabské poselstvo s hodnotnými dary, mluví Bileám s Hospodinem a dostane odpověď, že Izraelci jsou pod Boží ochranou. Bileám se zdrahá odejít k Bálakovi, ale nakonec je slíbená odměna tak velká, že se rozhodne cestu dlouhou 640 km absolvovat a na své oslici vyrazí za poselstvem. Možná si vybavíte ten známý příběh o jeho oslici, která Bileámovi 3x zachrání život tím, že se vyhne andělovi s napřaženým mečem a která nakonec promluví lidským hlasem, aby ji konečně Bileám přestal ranami nutit jít dál. Takže Bileám dorazí k Moábcům a varuje krále, že vyřkne nad Izraelci jen to, co mu Hospodin přikáže. Vyjdou společně na horu, odkud je vidět izraelský tábor. Bileám rozmlouvá s Hospodinem a následně vyřkne nad Izraelem tato slova (Numeri 24, 5-9):

Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! Rozprostírají se jako úvaly, jako zahrady nad řekou, jako vonné stromoví vysázené Hospodinem, jako cedry při vodách. Z jeho věder se řinou vody, jeho símě je hojně zavlažováno, jeho král bude vyvýšen nad Agaga, jeho království bude povzneseno. Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců. Zhltne pronárody, své protivníky, rozhryže jim kosti, protkne je svými šípy. Stočil se a lehl jako lev, jak lvice. Donutí ho někdo, aby povstal? Kdo ti bude žehnat, buď požehnán, kdo tě bude proklínat, buď proklet.“

Tak takhle si to Bálak určitě nepředstavoval a je pochopitelně naštvaný. Přesto se nevzdává a odvede Bileáma na jiné pahorky a zkusí ještě dvakrát Izrael proklít. Pokaždé to dopadne stejně a Bileám vždy Izrealcům požehná. Pojďme se podívat, co o celé situaci říká Bileám (Numeri 23:20 – 23):

Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím. Hospodin nehledí na kouzla proti Jákobovi, nedbá těch, kdo přejí bídu Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, hlaholí to v něm královským holdem. Bůh, který jej vyvedl z Egypta, je mu jako rohy jednorožců.  Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby. 

Dále se v příběhu Izraele dozvídáme, že Bileám poradil Moábcům, že se musí snažit dostat Izraelce z Boží ochrany a přízně, jinak je neporazí. Moabky proto začaly zvát Izraelce na svoje slavnosti, sváděly je a vedly k uctívání Baala. Tato strategie byla úspěšná – Bůh sám následně zahubil 24 tisíc Izraelců a jeho hněv byl tak velký, že hrozila zkáza celého národa.

Co nám tento příběh říká o našem postavení v duchovním světě? Promlouvá k nám o tom, že pokud jsme ve středu Boží vůle, jdeme po Jeho cestě, tak se nemusíme bát žádného nepřítele. Bůh každé proklínání mění v žehnání. 

Platí pro nás všechna zaslíbení a můžeme se těšit z Božího požehnání a ochrany. 

Pojďme si připomenout některé verše, které nás o tomto ujišťují:

Například v Izajáši 54. kapitole:

10 I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.

13 Všichni tví synové budou Hospodinovými učedníky; hojnost pokoje zjednám tvým synům.

14 Podpírat tě bude spravedlnost, zbavena útisku nepocítíš bázně, děs se k tobě nepřiblíží.

15 A kdyby se kdo proti tobě srotil, nebude to pocházet ode mne. Kdo se proti tobě srotí, v boji proti tobě padne.

17 Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole.

A nebo slavná pasáž z listu Římanům 8: 31 –  39:

Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?…. Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?… Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

To jsou krásná vyjádření Boží lásky k nám. Když se apoštol Pavel ptá: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?, tak dnes si ukazujeme, že odpověď často je: My sami!

Pojďme se teď v dějinách Izraele podívat o pár století dál na krále Šalamouna. Jeho vláda je obdobím rozkvětu, míru, územního rozmachu, bezpečí od nepřátel Izraele. Když se stal králem, požádal Boha o moudrost a stal se vskutku nejmoudřejším mužem té doby. Studoval, vyučoval, rozsuzoval a psal. Králové okolních národů přicházeli do Jeruzaléma, aby se od něho učili. Je to muž, kterého si Bůh vyvolil, aby mu postavil chrám v Jeruzalémě. Šalamoun měl všechny předpoklady pro to, aby byl dalšími generacemi připomínán jako vzor, jako ten, který se pevně držel Hospodina a Bůh mu mocně požehnal. Přesto je konec jeho života velmi zahořklý a pesimistický. V knize Kazatel Šalamoun reflektuje, k čemu došel, a nabádá nás ostatní, že ani vědomosti, ani peníze, ani dobrá práce, ani zábava nemají cenu, že to všechno je marnost nad marnost. Ve 12. kapitole 13. verši čteme jeho shrnutí:

Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.

A co bylo příčinou Šalamounova pozvolného pádu? Už na začátku své vlády přestoupí Šalamoun Boží přikázání a upevní spojenectví s Egyptem sňatkem s egyptskou princeznou. Podobně pokračuje i dále, až má 700 manželek a asi dalších 300 žen v harému. Jeho ženy na něj mají vliv a postupně ho stále víc získávají pro uctívání svých božstev. Šalamoun chtěl být jistě ke svým ženám vstřícný, nechtěl se s nimi dohadovat a čelit jejich nátlaku. Sňatky s nimi koneckonců zajistily Izraeli mír se sousedy. 

I my se dnes můžeme ptát, jestli si náhodou nehýčkáme ve svém životě nějakou takovou „Šalamounovu manželku“. Z úzké Boží cesty nás totiž může dostat to, na čem na první pohled nic špatného neuvidíme. Problém je v tom, že naše ochota vzepřít se tomu, co si nás omotalo kolem prstu, bude stále menší, až zmizí úplně. Zkuste se teď na chvíli upřímně zamyslet nad tím, co byste nejradši dělali, kdybyste měli úplně volný den bez jakýchkoli běžných povinností? Máte odpověď? Tak možná jste odhalili jednu ze svých „Šalamounových manželek“. Ty mají několik typických společných rysů:

• lákají nás
• nejsou z Boha
• roste jejich místo a vliv v našem životě
• nemáme svobodu se jich vzdát

Lákadla dnešní doby pro nás dnes představují třeba materiální zabezpečení, různé jistoty, obliba u ostatních, úspěch v práci, koníčky, internet, knihy, filmy, různé nebiblické duchovní praktiky a filosofie nebo třeba zdravá výživa, péče o zevnějšek. Nic z toho nemusí být příčinou našeho pádu, jen si musíme být vědomi, že to jsou záležitosti světa a že když se jimi zabýváme, tak z naší úzké cesty vykukujeme na území nepřítele a když si nedáme pozor, tak tam i vstoupíme.

V Jakubově epištole (4:4) najdeme trošku drsnější vyjádření této myšlenky:

Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

Je to pro nás dobrým vodítkem – pokud si dobře rozumíme s nevěřícími, sdílíme s nimi stejné postoje a názory, záleží nám na stejných věcech a chováme se stejně, tak je něco špatně. Mezi Božími dětmi a světem panuje od Adamova pádu nepřátelství a napětí. Takže jestli si nějakou oblastí svého života nejste úplně jistí, tak se můžete podívat i na to, co na to říká svět okolo. Pokud ji svět schvaluje, tak to pro nás je spíš varování a vykřičník, abychom si dali pozor. 

Svádět nás může i snaha zavděčit se a být zadobře s nevěřícími příbuznými, přáteli, kolegy. Ti všichni nám budou říkat o svých životech, o tom, čemu oni slouží a co uctívají, jaké skvělé myšlenky objevili, co je pro ně důležité. Když tomu budeme popřávat sluchu moc často, budeme se nechávat zvát na jejich aktivity, budeme číst knihy a sledovat filmy, které nám doporučí, tak si možná ani nevšimneme, že přemýšlíme jinak, že už nás Boží slovo tolik nebaví, že už ho nečteme s takovou chutí, že už se nám nechce modlit s takovým zápalem jako dřív. Sešli jsme z úzké cesty, ani nevíme jak. 

Proč je to takový problém? 

V 1. Petrově 5:8 máme důrazné varování:

Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.

V těch obou příbězích o Bileámovi i o Šalamounovi můžeme vidět, že satan nezmůže vůbec nic, dokud s ním nezačneme v něčem spolupracovat. Čteme, že on naši úzkou cestu obchází. Nemůže na ni skočit a roztrhat nás. Ve středu Boží vůle jsme v dokonalém bezpečí. Proto jeho taktika je stále stejná už tisíce let – snaží se nás vylákat z úzké cesty ven. 

Používá k tomu nepříjemné i příjemné nástroje. Chtěla bych s vámi sdílet i události tohoto týdne, kdy na mě zatlačily spíše nepříjemné okolnosti. 

Všichni víte, že pracuju pro jednu malotřídku ve Svitavách a že už několik let usilujeme o pokračování na druhém stupni. Starosta Svitav je výrazně proti tomu, takže to jsou poměrně náročné časy v překonávání stále nových překážek na cestě k cíli. Situace dospěla k tomu, že se naše ředitelka Radka rozhodla dát v Lačnově výpověď a soustředit se na druhý stupeň naplno. A tento týden v úterý se dozvěděla, že dávají výpověď i ostatní 3 učitelé. Takže v září nemá kdo naše děti na první stupni učit.

Pro mě se v tu chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, moje úzká cesta ještě zúžila. Ještě že jsem chystala toto kázání a díky tomu jsem si mohla uvědomit, že si musím dávat dobrý pozor na každé slovo a každou myšlenku. Satan přece obchází okolo a čeká na svou příležitost. Co se tak nabízelo? Třeba reptání, zlořečení, odsouzení těch tří kolegů, jejich pomlouvání spolu s ostatními rodiči, hledání vlastního řešení, neodpuštění, ukvapené kroky. A to všechno proto, že se dostane do hry hlavní satanův nástroj a tím je strach. Ukážu vám 3 zaslíbení do této situace: 

Ř 8:28 Víme, že všecko napomáhá těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

1K 2:9 ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘

1K 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

 Chci, aby se v mém životě naplnila tato zaslíbení? Pak nesmím sejít z úzké cesty. Je pravda, že dvojčata nemá od září kdo učit, Nelinka jde do 1. třídy, projekty, které řídím, nemá kdo realizovat, ale Bůh je nad tím vším. Podle těch zaslíbení dobré východisko určitě existuje, Bůh sám ho připraví a dost možné bude nečekané a lepší, než co by kdo z nás dokázal vymyslet. Tak na to se těším a určitě vám dám vědět, jak to dopadlo. Tímto i všem moc děkuji za modlitby díky našemu seznamu, věci se opravdu daly do pohybu. Akorát už nejde jen o 2. stupen, ale o všech asi 80 dětí. 

Na této situaci jsme si ukázali, jak se satan snaží vylákat nás z úzké cesty nepříjemnostmi, ale on to dělá stejně účinně i blahobytem a příjemným životem. Když se všechno daří a je dostatek, tak člověk velmi snadno zapomene, že je to jen Boží milost. Mohou se objevit pyšné myšlenky, spoléhání na sebe a svoje schopnosti, může se zatvrdit srdce a začít se povyšovat nad ostatní. Člověk v blahobytu snadno opouští střídmý a prostý život, začíná žít svými zálibami a vášněmi, lákadla světa jsou pro něj čím dál víc naléhavější, až neodolá a sejde z úzké cesty.

Každému z nás se občas stane, že z Boží vůle pro naše životy ukročíme bokem. Je důležité si uvědomit, že v tu chvíli začne být náš duchovní život v nebezpečí, protože vzpomínáte? Satan obchází jako řvoucí lev…. My ale máme milujícího otce, který ví, kolika nástrahami každý den procházíme, ví, jak jsme slabí, křehcí a nestálí. Ochotně nám odpustí, když je základní postoj našeho srdce správný a když se rychle v pokání vrátíme zpět na úzkou cestu. 

Jen prosím nežijme v klamu, všechna Boží zaslíbení pro nás platí na této úzké cestě, okolo ní ale ne. Nemůžeme doufat, že nás Bůh ochrání, když se sami dobrovolně z jeho ochrany vysmekneme a jdeme si za svým. Bůh za námi nikdy na naše svévolné cesty nevstoupí a nepožehná jim. Je pošetilost dovolávat se Jeho zaslíbení, když si ve svém životě omlouváme nebo dokonce hýčkáme hřích.  Zakončíme dnešní zamyšlení jasným prohlášením z 5. Mojžíšovy 11:26 -28:

Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení: požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám dnes přikazuji, a zlořečení, když nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, sejdete-li z cesty, kterou vám dnes přikazuji, a budete-li chodit za jinými bohy, k nimž se nemáte znát.

Vlasta Pechancová, Apoštolská církev