Pokáním k odpuštění hříchů

Pokání

Řecký výraz „metanoia“, který se překládá jako „pokání“, čteme v Novém zákoně na mnoha místech. Znamená změnu myšlení, kterou provází lítost nad původním stavem (hříchem). 

K pokání vyzýval Jan Křtitel, jak čteme např. v Evangeliu podle Matouše:

„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“ (3:2)
„Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání.“ (3:8)
„Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni.“ (3:11)

A stejně tak vyzývá i sám Ježíš :

Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „ Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes. (4:17)
Jděte a naučte se, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky k pokání.“ (9:13)

Příběhy a podobenství o pokání, které vyprávěl, nalezneme v Evangeliu podle Lukáše v 15.kapitole (o ztracené ovci, ztracené drachmě a ztraceném synu) a kde také čteme:

V nebi bude větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. (Lk 15:7)

K pokání také vyzývali i jeho učedníci, konkrétně např. Petr:

„ Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. (Skutky 2:38)
„Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,“ (Skutky 3:19)

i Pavel, který říká, kdo všechno má činit pokání: 

Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání. (Skutky 17:30)

Způsob pokání apoštol Pavel uvádí v druhém listu do Korintu: 

Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt. (2. Kor 7:9-10)

Pokání provází zármutek (lítost) a vypůsobuje jej v nás Bůh (Duch svatý). Je třeba jej odlišovat od zármutku světa (např. když dostaneme pokutu nebo nějaký trest), které nevede k našemu pokání.

O pokání čteme také v knize Zjevení Janovo: 

Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání. (Zj 3:19)

Co ale s hříchem před naším pokáním? Potřebujeme jeho odpuštění, jak vyhlašoval např. již zmíněný Jan Křtitel: 

Objevil se Jan, který křtil v pustině a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů. (Mk 1:4)

O účinnosti odpuštění čteme v Listu Židům: 

A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění. (Žd 9:22)

Tím, že se Pán Ježíš obětoval za nás na kříži a byla vylita Jeho krev, tak: 

On nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království Syna své lásky, v němž máme skrze jeho krev vykoupení, odpuštění hříchů. (List Kolosským 1:13-14) 

Na závěr shrnutí těmito dvěma verši: 

Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže účinná modlitba spravedlivého. (List Jakubův 5:16)

Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. (1. List Janův 1:9)

Vít Pechanec
autor není teolog, ale věří, že je teofil