Velikonoce nebo Vajíčkonoce?

Když se řekne Velikonoce, většině lidí se zřejmě vybaví pomlázka, vajíčka a především pracovní volno. Tušíte, ale co je skutečným obsahem svátku, když odmyslíme od pohanské tradice? Proč neříkáme spíše Vajíčkonoce?

Kříž s vajíčky

Obsah vychází ze starého příběhu, který se odehrál před mnoha tisíci lety v Egyptě. Tehdy zde existoval malý izraelský národ, který žil pod egyptskou nadvládou. Bůh se rozhodl jej vysvobodit, ale egyptský faraón nechtěl přijít o své otroky a tak, i když přicházely různé pohromy, faraón jen přitvrzoval. Poslední katastrofou mělo být usmrcení všech prvorozených dětí. Aby od této pohromy byly uchráněny židovské rodiny, na znamení Boží ochrany obětovaly Bohu beránka bez zjevné vady a jeho krví potřely rám dveří svého domu. Odtud pochází židovský název velikonoc: „pesach“ – „uchránění, ušetření, přejití“. Během této noci pak pod vedením Mojžíše izraelský národ Egypt opustil. Tato noc byla pro Židy tak významná, že jí začali říkat Velká. Od toho tedy naše dnešní Veliko – noce. Jak z příběhu vidíme, byl a je tento svátek úzce spojený s myšlenkou svobody.

O několik set let později na Velikonoční svátky, kdy si Židé připomínali vyjití z Egypta, žil zde na Zemi muž jménem Ježíš. Tvrdil, že existuje nejen otroctví fyzické, ale i otroctví hříchu.  Nikdo z nás nechce přeci dělat zlé věci. Zároveň tvrdil, že zná cestu k tomu, jak poznat Boha osobně. Když se ho ptali, jak cesta poznání Boha vypadá, odpovídal, že on sám je cestou. Tvrdil, že kdo v něj uvěří, získá věčný život. Za tato slova byl nakonec popraven ukřižováním. Ježíš tím zaujal místo velikonoční oběti a stal se obětovaným beránkem bez vady, tedy bez hříchu, na rozdíl od nás lidí. Z toho je i odvozován současný symbol velikonoc – beránek.

Třetího dne Ježíš vstal z mrtvých. Mnozí tvrdí, že se jedná o legendu, jenže prázdný hrob zavalený obrovským kamenem, který byl střežen římskou stráží, tehdy málokdo zpochybňoval. Velikonoce tedy pro křesťany znamenají připomenutí Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání. Ježíš otevřel cestu novou a věčnou cestu skrze Jeho smrt a vzkříšení – přejití z otroctví hříchu do svobody, ze smrti do věčného života.

Dobrá zpráva, která shrnuje velikonoční poselství, je, že tak jako kdysi o Veliké noci vyšli Izraelci do svobody, můžeme vnitřní svobodu zakusit my. Jak? Skrze odpuštění, které dává Ježíš všem, kdo o to stojí, skrze pokání a víru v Něj. Bohu není nikdo lhostejný. Nikdo.

Vít Pechanec
autor není teolog, ale věří, že je teofil

Zpracováno s využitím článků serveru Vira.cz